Ani pri zpatecni plavbe po mangrovy lemovane rece jsme nevideli delfiny videli jsme ale spoustu rybaricich, krabaricich a muslaricich domorodcu na malych clunech I brodicich se v rece. Zastavili jsme u vyhlidkove veze, ktera se tycila do asi dvaceti metru do urovne nejvyssich korun mangrovu. Vystup byl zpestren chybejicimi prkny v podlaze a ani zabradli nebylo prilis kompletni. Kdo mne zna, vi o cem pisu. V kazdem pripade takhle vysoke mangrovy jsme s Jardou jeste nevideli.
Pokusili jsme se neuspesne posnidat ve vcerejsi restauraci a nakonec skoncili v jine na instantnich nudlich. O pul jedenacte jsme konecne vyjeli. O kambodskem venkove pise dnes Jarda a tak se omezim na technicka data.
Po 25 km jsme dojeli v docela hustem provozu na krizovatku, kde se odpojuje hlavni c. 4 do Phnompenhu. Po nezbytnem obcerstveni jsme pokracovali po c. 3 na Kampot, nas dnesni cil. Se stoupajicim sluniçkem klesala rychlost a tak jsme ponekud neuspesne hledali hospudku, kde bychom se schovali pred polednim zarem. Hospudka sice nebyla hospudka, ale my jsme si ji z ni vyrobili, I kdyz k obedu byly opet... instantni nudle. Odjezd byl zpestren kradezi dvojich rukavic mistnimi ulicniky, coz se nastesti zahy vyresilo.
O pul ctvrte uz zar trosku polevil a my mohli pokracovat dal do zbyvajici poloviny. Placata cesta docela ubiHala, o pul sedme jsme byli na okraji Kampotu a za mostem uz nas cekal Martin jedouci napred zajistit hotel. Dnes je nutno vyzdvihnout vykon Sheily a Majky, ktere avizovaly dojeti tuktukem, ale nakonec dorazily. Majka si dokonce v techto podminkach udelala osobni rekord.
Ujeto: 80 km na kole; 15 km lodi
Žádné komentáře:
Okomentovat