Cesta proběhla téměř bez zvláštních události. Ranní vstávání o šesté, taxi na letiště, nepříjemných €70 za kolo do Frankfurtu, přestup (jak jsem byl nevyspalý, nějak mi to Německo nesedlol, ač ho mám jinak rád ), a hlavnílet do Hanoje. Premium Economy má pár cm více na nohy, což je sice pro mne důležité, ale její asi nejužitečnější vlastností je neomezený přísun whisky. Nad Hanoj jsme přiletěli včas, ale po čtvrt hodině kroužení nám sdělili, že tam mají špatné počasí (mlhu) a že prozatím poletíme do Danangu. Po přistání jsme strávili tři hodiny posloucháním hlášení, že za půl hodiny dostaneme další informace. Nakonec se podařilo a s 3 1/2 zpožděním jsme dorazili do Hanoje. Můj přípoj do Siem Reapu byl samozřejme pryč. Naštěstí to léta několikrát denně a tak o půl čtvrté už jsem mohl pokračovat. Původní plán předpokládal čtyřhodinový let a tak mne příjemně překvapilo, když jsme před pátou sedali v Siem Reapu. Průchod pěkným letištěm trval pár minut. Deset z nich trvalo vystaveni víza, dalších pět jsem čekal na kolo, a už jsem mohl vyrazit vstříc třicetistupňovému vedru. Po dalších deseti minutách už jsem byl v Jasmín Lodge, kde už byl Jarda a spol právě se vrátívší z dvoudenní expedice. Po chvilce se objevili i ostatní, kteří se nezúčastnili, takže jsme byli komplet. Smontování kola bylo za chvilku, přežilo cestu bez úhony.
Večeře ve městečku : vybrali jsme lidovku "vše za dolar ", a rozhodně nebylo zle. Ušetřené oběživo jsme spotřebovali v nedalekém baru, já však místo pestrobarevných drinků zvolil klasiku pana Jamesona. V rámci večerních hovorů rozhodl náčelník pro Siem Reap Tomáš, že ráno vyrážíme na okruh po chrámech o půl šesté. No co, aspoň bude aklimatizace rychlejší...
Žádné komentáře:
Okomentovat