Věřte, nevěřte, v 5:30 ráno nás opravdu před hotelem čekal náš doprovod - manželská dvojice a současně kormidelníci dvou malých člunů. Vyplouvali jsme, jako pár dalších malých I větších turistických lodí, před úsvitem, abychom stihli východ slunce nad Mekongem. Nepluli jsme po hlavním rameni, to jsme opět jen zahlédli, ale odbočili jsme směrem k vyhlá§enému plovoucím trhu. A to kýžené slunce vyšlo po šesté, no upřímný, nic moc.
Plovoucí trh, to bylo něcojiného. Změť malých I velkých lodí naložených všemožnými produkty tvoří malý labyrint. Většina bachratých plavidel vypadá velmi letitě. Zdejší říční lodě do délky asi 15 má mají lodní motor s dlouhou hřídelí šroubu šikmo zanořenou do vody. Celé je to tak šikovněvyváženo na kulovém čepu, že se s motorem dá snadno manipulovat a dokonce se dá otočit o 180 stupňů a položit do lodí. To hodí dost často pro čištění hřídele, na něhož se často namotávají předměty v řece: rostlinky plovoucích hyacintů, provázky a hlavně nejrůznější kusy igelitu. Zastavováli jsme kvůli tomu poměrně často, zvláště na malých kanálech. Plovoucí trh počítá I s návštěvníky. Naši loďku bryskně zahákovala jiná pidiloďka, aby nám mohla nabídnout čerstvou kávu.
Je tu živo. Kolem řeky či kanálu je to klasický mix palem a dřevěných domečků, po vodě plují plavidla všech velikostí. Nejdrsnější jsou velké ocelové lodě. Proti proudu jedou naprázdno s boky několik metrů vysokými, zpět plují naloženo tak, že vypadají jako potopení. V mělčích místech při odlivu dokonce musí čekat nasednuté na dno.
Po asi 10 km jsme zastavili v manufakture na nudle. Cely proces vyroby byl pekne videt na par metrech. Z ridkeho ryzoveho testa se udela na rozpalene peci neco jako trictvrte metru velka palacinka, ktera se potom 6 hodin dosousi na slunci. Potom se prenese ke krajecimu stroji, kde se jedna po druhe nareze a napytluje. Celkem za den vyrobi tunu nudli.
Po mensim kanalu jsme dopluli k dalsimu mensimu plovoucimu trhu, sem uz dorazily jen ty mensi lodky, jako byly nase. A pak jsme zajeli do uplne maleho kanalu par metru sirokeho. Razem byl pryc ruch reky a my pluli zelenym tunelem vodnich palem obcas prerusenym nejakou chysi. Podel kanalu vedla stezicka, kde jezdily na kole deti ze skoly. No idylka. Kousek jsme se I prosli, az jsme po moste presli do zahradni restaurace na samostatnem ostruvku. Po skvelem obede jsme jeste mohli obejit celou zahradu, kde rostly banany, ananasy a dalsi ovoce, ktere ani neznam. Velka pohoda. Jo a jeste predtim nas nas vesely kormidelnik naucil vietnamsky pripijet a tak jsme pilne nacvicovali.
Pokracovali jsme kanalem jeste uzsim a citelne zasvinenym - sroub bylo nutno cistit co par minut. Nakonec jsme se velkym kanalem vratili zpet na rameno reky a do Can Tho. Dorazili jsme po druhe hodine, vyznamne pozdeji oproti planu, ale myslim, zr to nikomu vubec nevadilo.
Po pauze vyjeli dobrovolnici na kola. Po vcerejsi lekci zdejsiho provozu jsem si nechtel kazit den. Vyjeli Jarda, Tomas a Martin. Ja po chvili relaxu vyrazil do mesta. Jako chodec jsem tu byl naprosty exot, chodniky tu slouzi predevsim jako parkoviste pro motocykly. Lide bud sedi v poulicnich kavarnach a hospudkach nebo na motorce. Jako naprosta vyjimka jsem se stal stredem zajmu mototaxikaru, kteri tu slouzi pesim sockam nevlastnicim motocykl.
Cykliste daleko nedojeli. Presne receno 5 km, nasli hospudku, dali par piv slovy ctyri a jeli dom. Jejich cesta vsak dala trosku prehled o hospodske ctvrti nedaleko naseho hotelu a tak jsme sli tam. Zahradni restauraci byly jeste hezci slecny nez vcera, a navic se nam intezivne snazily dolevat pivo a dodavat led do nej (zapomnel jsem napsat, ze co jsme zpet na kontinentu jsme si museli na tuhle prasarnu zvyknout). Vecere byla prijemna a kdyz si Tomas pujcil pekneho gibsona, ktereho tam v hospe meli, a my k tomu trochu zazpivali, tak bylo jeste veseleji. Pozdeji zahral I Roman a to uz se slecny z obsluhy zase kolem nas srocovaly. A taky jeden docela sympatak Vietnamec si na nasi muziku zalibne podupaval u vedlejsiho stolu. Po chvilce prisel, jestli si taky muze zahrat a hned po par prvnich akordech bylo jasne, ze docela umi. Chtel hrat mezinarodni (americke), Katusu jsme mu brutalne zatrhli, sesli jsme se na House of Rising Sun a nakonec jsme ho presvedcili na neco vietnamskeho. K tomu si na zpev pozval jednu z obsluhujicich slecen a ta zpivala opravdu moc hezky. Pak byla rada na nas atd. Tusim ze tam bylo I neco zdejsi slabe vodky. Jo a ta kytara byla toho clovicka.
Ujeto na clunu asi 50 km
Žádné komentáře:
Okomentovat