Odjezd v 8:15 na nedaleky autobusak, ranni projizdka motorkovym zavodistem v ulicich, ranni ledova kava a v 10:00 (vic nez presne) odjezd. Autobus byl dost slusny I velky aby bez problemu pobral nasich sest kol. A s nohama jsem se taky v pohode vesel.
Tesili jsme na visuty dalnicni most pres rameno Mekongu, ktery jsme videli z reky. Jeho vysoke pilire nesouci lana jsou v te zdejsi rovine videt dost daleko. Najeli jsme sice na dalnici, ale v praxi to znamenalo pouze mytnici a rozsireni na dva pruhy v kazdem smeru. Jinak se nezmenilo nic. Cestu lemovala stejna tropicka mozaika jako v predeslych dnech. Hlavnich ramen Mekongu je vic, a pres vsechny nas prevedly stejne velkoryse mosty.
Prvni dve hodiny jizdy jsme pokratili mariaskem, po pauze se nejak zadrimlo a pred puldruhou jsme vykladali kdesi v Saigonu asi 11 km od letiste. Slozili kola a ocitli se v motorkovem pekle. Na dva pruhy jsme si uz zvykli, ted ovsem byly ctyri. Po 2 km jsme se pretim bordelem schovali do hospody za hromadu nudli s krevetami a piva Saigon. Po patem jsme prece jen prestali prokrastinovat a vydali se na zaver cesty. Teda odbocovani vlevo v tomto, nic moc. Ale je to jen duslednejsi aplikace toho, co uz Jarda popsal drive. Zhruba 200 m se zacneme pomalu ale jednoznace sunout z praveho okraje doleva. Pravda, tady v Saigonu prece jen trochu ukazujeme levou rukou. Kdyz blikne zelena, je nutno ihned vyjet a nasunout se do stredu krizovatky, aby se zablokovali jedouci v protismeru. Pak je mozno odboceni dokoncit.
Narocnou cestu na letiste jsme absolvovali ve vzorne hlidane skupine: Jarda a GPS nas vedli, ja jistil zadek. Saigonske letiste je docela podobne prazskemu (a asi 152x lepsi a novejsi, nez hanojske), k priletum jsme tedy museli absolvovat narocny kopec do prvniho patra. Nasli klidne misto na demontaz kol, udelali shaneci bojovku na kartony pro zabaleni kol a nez jsme se pustili do teto nezbytne a nepopularni cinnosti, vydal se Jarda do mesta shanet pivo. Pro jistotu vyrazil do toho silenstvi bez pasu, mobilu I pojisteni. Nastesti prezil a uspel. Neprivezl sice pivo, jenom Heineken, ale zato I s hromadou ledu. A hned se balilo lip. Na odbaveni byl opet problem s nafouknutnymi pmeumatikami kol. Fakt by mne zajimalo, ktere nonfyzikalni hovado zadefinovalo do predpisu pneumatiku jako tlakovou nadobu!!!
Let v pohode, s Jenikem Chodcem a Tremi sestrami se dobre leta. No a pristani ve Frankfurtu presne s vychodem slunce a Modlitbou pro partu je take hezky zazitek.
Pristavuji chobot v Praze, je konec vyletu.
Ujeto na kole: 14 km, uleteno: 11 800 km
Žádné komentáře:
Okomentovat